Literární čajovna Skleněná louka

Středa, státní svátek, sv. Václav, 16:30. Čajovna je ve druhém patře a vítá nás vůně vonných tyčinek, zeleň různých rostlin. Usadíme se do "babičkovských" křesílek a rozhlíželi se. Záplava předmětů všeho druhu, nespočet barev, různé materiály, stylová výzdoba v podobě japonských kaligrafií, buddhistické sošky, lucerny... Na první pohled také bylo jasné, proč je čajovna "literární". Knihovny pomalu u každé stěny hrozily zřícením pod vahou mnoha a mnoha knih. Knihy ale nebyly určeny k půjčení ke stolečku, takže byly zřejmě na prodej. Nezeptala jsem se, protože slečna/paní, která nás obsluhovala nebyla moc výřečná, což mě odradilo od jakýchkoliv dotazů a zbytečných tlachů. Konverzaci jsme tedy omezily pouze na objednávku a placení. 

Menu nečajů nám byl přinesen, avšak čaje bylo nutné vybrat u pultíku. Přítel trval na japonském zeleném čaji, proč ne? Ale zaručeně to bude "vývar". A taky byl. Vybrali jsme tamní nejoblíbenější senchu: Kirishima megumi premium. Ale zaznamenala jsem změnu, vývar mi vůbec nevadil, ba naopak mi chutnal. Připravovali jsme si nálevy sami a bavili se měřením teploty vody přiloženým teploměrem: v termosce 70 stupňů, v gaiwanu 60 a v šálku 50. :-)

Neodolali jsme a objednali nějakou pochutinu k čaji: frgál s hruškovými povidly. Byl chutný, rozpečený a cenově příznivý. Poseděli jsme asi hodinu a pak zrelaxovaní "odpluli" vstříc dalším zážitkům dne.